Příšerný prázdniny

Dneska mi můj chlapeček odjel na 2 týdny na sever… Budou hlídat babičky. Už teď se mi tolik stýská.

Pořád nevím, jestli chci tuhle práci dělat dál, tedy v té současné podobě. Jsem máma tak na 25%. Mrzí mě, že si nemůžeme užít prázdniny, ale snažíme se to Tygrovi aspoň trochu vynahradit.

Sem tam nějaký ten výlet, hlavně s Antropologem, který má fajn pracovní dobu, ale byli jsme třeba i na safari v Hradci a všechny nás to nadchlo (kromě pavilonu s pavouky :-D). Jezdíme po Praze vlakem, to je velmi oblíbená činnost 🙂 A chodíme na tramvaj do Stromovky.

A protože začne školka na 4 dní v týdnu, tak jsme museli dokoupit nějký zásoby obleční (nemám šicí stroj), byl to boj, Tygr je velice konzervativní. Myslela jsem, že třeba velký problém bude sehnat bačkory podle „našeho stylu“ obouvání za rozumnou cenu, ovšem problém bylo, aby je Tygr vůbec schválil, 40min jsem ho přemlouvala aby je vyzkoušel.

Fakt se těším na září, ať už bude co bude, jedno je jistý, začne nám nová školková éra. A snad bude Tygr spokojenej.

Příšerný prázdniny

Konec w30 c.1

Před dvěma dny jsem ukončila a začínám s testovací fází.
Už teď vím , že budu zkoušet znovu. Je stále na čem pracovat, nezbavila jsem se zánětu v krku.

Co mi to dalo?
Energii, rozhodně teď není problém fungovat 7-23. I na tom by se dalo ještě zapracovat, ale oproti té vyčerpané trosce, kterou jsem byla, je to ohromný rozdíl.
Nebolej mě nohy, nejsem úplně vyčerpaná ve dnech volna.
Radost z vaření a jídla. Chutná mi víc než dřív.
Disciplínu, protože už se to jídlo nedalo flakat.
Zjištění, že mám vlastně dost silnou vůli, o které jsem pochybovala.

Co mi vzalo?
Spontánní rozhodování v jídle. To nejde. Občas jsem měla opravdu problém vybrat jídlo
Hlavně když jsme se stěhovali a jedli venku. Je to bez lepku, laktózy, cukru… ? Všude je něco nacpaný. Ideál je vařit si doma.
Hezký chvilky, ja nechodím moc po kavárnách, ale jednou za čas, je problém dát si dortík. Nebo večer se sklenickou. Prostě smůla.
Samozřejmě se to dá ten měsíc vydržet, ale je asi lepší pokud je takovej plonkovej měsíc, bez svateb, narozenin, nebo akci, na kterých chce člověk být.
Ztratila jsem cca 2kg, v cm nevím, kolik přesně, nemam startovní zápisky. Ale mam plochy břicho jako v době, kdy jsem cvičila 6-7x tydně.
Zbavila jsem se nadjímaní a plynatosti.
Suché kůže, otoků v obličeji, PMS. A samozřejmě závislosti na sladkém. To je hodně osvobozující.

Za sebe to můžu doporučit,i přesto, že pro mě samotnou to byl očistec.

Konec w30 c.1

Nestíhám…

… už jsme skoro vystěhovaní, poslední zbytky se hážou do jedný krabice, protože už prostě nelze logicky poskládat. A to jsem se tak snažila, aby to dávalo smysl, až to zas budem vybalovat. Mám asi 5 krabic jen s látkama. A to jsem nedávno zas neodolala a ještě mám v merku modalovej úplet.

Jinak jsme oba hrozně vyčerpaný. Hledání NAŠEHO bytu totiž nepokračuje tak, jak jsme si mysleli. Pořád nějakej kompomis. Třeba teď jsme viděli jeden, měl charisma, dokonce dost velkej na 3kk a s halou, hezká lokalita, rozumná cena, ale… Já jsem nás tam prostě neviděla. A do školky daleko.

Vypadá to, že budeme muset udělat největší kompromis ve velikosti. Prostě to kde bydlíme je důležitější než v kolika metrech. Sbohem šící kutlochu.

Takže kromě našeho hledáme další pronájem. Aby byl vedle školky, abychom nemuseli řešit dojíždění.

Jsem z toho taková špatná. Nejradši bych zalezla do peřin a vzbudila se až už to všechno bude.

Do toho potíže v práci. Nejsem tam už ani trochu ráda. Všichni fajn lidi jsou pryč, takže jen čekám, až už se rozběhne koupě bytu a pak se začnu taky ohlížet po něčem jiném. Klidném.

To se to musí sypat vždycky najednou?

 

Nestíhám…

Stěhování se školkáčkem

… aneb chudák Tygr. Vůbec nepochopil, o co jde. Navíc je trochu konzerva. Tudíž je každý den něco problém, ať už jde o věci, které patřej na určité místo, nebo barvu ručníku.

Jeden den zabalil s Antropologem hračky, s tím, že si vybere jen pár. Udělal to dle pokynů, nechal si 2 autíčka a 2 slony, jenže druhej den se začal shánět po těch ostatních.

Bohužel pro nás, náše zlaté díťátko, se kterým se dalo na všem domluvit, má teď vzdor. Ten pravej, hlučnej. Jakmile je něco špatně, neřekne to, ale začne ječet, vřískat, kopat nohama, vyhrožovat bouchnutím… Provokuje, dělá naschvály.

No je to opravdu slast. Oproti tomu je balení věcí do krabic taková pohodička (upřímně fakt je, protože jsem loni hodně třídila).

A i když to chápeme, občas musíme zvýšit hlas a za ten poslední týden toho bylo až moc. Je mi ho fakt líto, rodiče mu ničej jistoty a ještě na něj hulákaj…

Už aby to bylo komplet za náma. Zatím je to jen mezifáze, stále hledáme ten pravej domov.

 

Stěhování se školkáčkem

Den 14

Včera jsem byli na výletě, tudíž týden 2 s pár hodinovým zpožděním.

Včerejškem taky začnu, protože byl, co se jídla týče úplně jinej. Ráno jsem vůbec, ale vůbec neměla chuť a hlad. A nakonec jsem si dala kus melounu, jen aby mi nebylo špatně. Protože zkazit si výletování nevolností se mi moc nechtělo. Obědvali jsme s Antropologovo rodinou v restauraci. Už jsem tu několikrát zmínila jejich poválečný způsob vaření a k přístupu k jídlu ( nadváhu, nemoce…).

Samozřejmě jsem byla za exota, kterej nejí to a tamto. Musím zákonitě hladovět. Pro ně byl smažák/řízek s hranclema je plnohodnotnější jídlo, než moje ryba se zeleninou. Měla jsem celkem štěstí, na výběr bylo 1 jídlo téměř bez alergenů. Toust jsem odmítla při objednávce, ovšem stejně mi ho doručili… Já nerada vyhazuju jídlo, ale nedá se nic dělat. Tady je vidět, jak v českej restauracích nejsou na žádný ty „alergie a nesmysly“ zvědavý.

Po obědě všichni sladký a já presso.

 

Večer jsme jeli ještě ke známým na zahradu a že si koupíme buřta, slečna v maloměstském Tescu si byla jistá, že lepek v nich neni, ale na LAKTULÓZOU se muselo počkat, až vyjede štítek 🙂

Pak jsem zase byla za podivína, protože jsem si nedala hořčici, na kterou jsou nejlepší recenze a je ta lepší. Jenže v ní byl cukr.

Co se týče celého týdne, bylo to lepší než ten minulý. Asi kdybych neměla tak náročnou práci, citím větší nárůst energie.
Takhle jsem „jen“ nebyla unavená po pracovním týdnu, tak jako předtím. Nepotřebovala jsem prospat den, nebolely mě nohy, naopak jsem si zvládla poprvé za dlouhou dobu jít zacvičit.

Zkusila jsem rovnou Hot jógu o které dlouho sním a pak jsem celý zbytek dne pakovala krabice a  až k večeru mě opustila ta nadupadá energie, takže jsem už nic moc nedělala.

Rozjel se mi záňet, kterej nějakou dobu spal, což by mělo být normální. Včera už to bylo o poznání lepší. Pravda je, že jsem byla trochu líná udělat si šalvějový kloktadlo, takže jsem vlastně ani nijak neléčila. Dřív jsem si dávala pastilky, jenže je v nich cukr…

Hlad jsem zahnala vetším množstvím brambor, nepotřebuju hubnout takže je zařazuju jak potřebuju.

Chybí mi mozarella, trochu zakysaná smetana a mám ohromnou chuť na Gintonic. Hlavně po práci 🙂

P.S.

Co se těla týče, mám superplochý břicho.

Den 14

7.den

Už jen 3 týdny. Jupí. Nějak jsem si moc nezvládala dokumentovat jídlo, já totiž nějak zvlášť nežiju sociálnima sítěma, tudiíž zapomínám vytahovat telefon. Chudák Tygr má tak setinu fotek, co běžný dítě dneška.

Největší krize, doufám, pominula, ovsem stres mi přibývá, takže ještě uvidime.

Jinak žádný návaly energie, to je zatím stále stejné. A můj zánět v puse, kterého se snažím zbavit, se mě zatím také drží.

Ovšem jeden úspěch mám, za ty dva měsíce, co se stravuju svým stylem, se mi zlepšila pokožka, je úplně hedvábná, aniž bych jí mazala. Já jsem na to lempl. Předtím jsem byla jak treska, ted můžu rovnou na molo 🙂

 

7.den

4.den

O svém Whole jsem sice psát chtěla, ale představovala jsem si jen nějaká týdení shrnutí. Jak to šlo, co jídlo, nějaký fotky a tak…

Jenže se s tím docela peru. Což mě překvapilo, protože už měsíc a půl předtím jsem celkem radikálně změnila jídelníček. A šlo to v pohodě.

Jenže s navýšením úvzaku přišel i větší výdej energie a moje tělo mi jasně dává najevo, že by si v kritických chvílích zoblo cukru. A já nedám byť mi to voní pod nos, v práci teď odešli 3 kolegové a nechali tam hromadu sladkého. Bohužel program nepodporuje ovoce v případě zahnání chutí na sladké.

Navíc mám větší hlad, takže mi rozhodně nestačej 3 jídla, skoro ani ty 4, protože se nemůžu přecpat, pak bych byla pohybově omezená. A to v práci nejde.

Citím se smutná a unavená a mám chuť na tofiffe. Jen na jeden bonbón. Víc ani nemůžu, protože jsem zjistila, že když si dám větší než málé množství čokolády, okamžitě se mi potáhne jazyk. Moje tělo si hezky odvyklo, ovšem mozek si pamatuje ten libej pocit :-/

Taky mi chybí sýr. Mozzarela hlavně, tu jsem si ráda dávala s jablkem a ořechy k snídani.

Vím, že to nevzdám, ale je to teda spíš starost navíc. To jsem vůbec nečekala.

 

4.den