Konec ledna

Já mám leden ráda, od doby, co mi skončila školní docházka.Nedávám si žádná nereálná předsevzetí a ani nečekám zázraky.

Letos byl i okořeněn týdenní pracovní cestou do Německa a Abu Dhabí. Moc se mi v Abu líbilo. Nestihla jsem všechno, ale Louvre byl úplně boží. A část pro děti o vesmíru, ta byla skvěle propracovaná. Hned bych tam Tygra vzala.

Louvre v Abu Dhabí

Konečně se také začínám cítit sebevědoměji za volatem (řídím 4. měsíc) a dokonce jsem se poprvé, bez totálně sevřenýho zadku, vydala do práce během špičky. Taky už lépe odhaduji vzdálenosti a tak. Nicméně kapalina v ostrikovacich mi zamrzla. Na jednu stranu je výhoda, že mi do toho nemluví žádnej “chytrej” chlap, ale na druhou stranu se všechno učím na svých chybách 😅 Ale je to dobrej icebreaker, ty moje přešlapy.

S Tygrem jsme si zkusili akrobacii pro děti a dospělé. Byla jsem tam nejdrobnější máma s největším dítětem. Tygr má cca 30kg a taky mohutnou kostru (jako všichni v naší rodině). Nicméně mě mile překvapilo, jakou mám fyzičku. A bylo vidět, že i jemu se to se mnou ještě líbí.

Nemáme spolu žádnou sportovní aktivitu, všechno dělá s tátou a já bych s nim taky ještě chvíli chtěla něco mít. Tak snad.

Jinak klasiky lednově, podařilo se dodělat nějaký resty (po roce přišel elektrikář), vidět se s kamarádkáma, zkusit něco novýho a udělat rozhodnutí, která ovlivní další měsíce. Za mě dobrej start.