Nedávno na Nevýchova.cz prohběhl video seminář o tom, jak to má starší sourozenec. Koukla jsem na něj, spíš ze zvědavosti a byla jsem úplně hotová z toho, když jsem tam slyšela o sobě.
Jsem prvorozena ze tří. Moje mamka speciálně (ale i ostatní) na mě měli nároky, musela jsem být hodná a šikovná, dělat vše podle jejich představ, jinak jsem to pocítila nelibostí vůči mojí osobě. A já chtěla, aby mě měli rádi a tak jsem poslouchala jako pes a dělala, co mi kdo řekl. A když už to vypadalo, že bude svoboda, narodila se o 12 mladší sestra, naši se rozvedli a ze mě se stala chůva.
Za koučkou jsem šla z důvodu, že mi nejde to, v čem jsem dobrá, prostě kvůli pracovní stránce (protože moje zaměstnání mě úplně nenaplňuje), nic nedělám s lehkostí a mám pocit, že to zkazím, dřív než začnu.
Myslela jsem si, že jsem prostě přetížená z dob střední, kdy jsem nezvládala a měla jsem co dělat, abych jí udělala (nebyl moc čas na učení, musela jsem se starat o sestry a domácnost) a na nějakou kreativitu už vůbec nezbyl čas.
A překvapivě jsme se dostaly zase k mému dětství. K tomu, jak jsem nastavená na to, být jako ovce, poslouchat, co mi kdo řekne a mít strach, že když nesplnim rozkaz, přijde trest. Pořád ten pocit z dětství, buď hodná, neodmlouvej a chovej se, jak ti řeknu.
Mrzí mě, že jsem nebyla dost rebel, abych si prosadila aspoň trochu tu svou, protože teď mě to stojí hromadu dřiny, zatímco v těch 15ti by to šlo jako po másle.
Myslim si, že i to je důvod, proč já prostě nechci víc dětí. Je mi nevolno z přestavy, že bych prostě jedno protěžovala a druhý přetěžovala. Stát se to nemusí, ale proč riskovat.
Teď ještě vědět, že nevyhazuju peníze oknem. Protože opravdu nevim, kdy poznám, že mi to sezení k něčemu bylo.
P.S. Mámu samozřejmě neobviňuju, ale vůbec nemáme ten kamarádskej vztah, jako to vidím jinde. Ono to nejde, pořád má potřebu mě usměrňovat.
dalsibabyblog 
Tyjo ty mi dáváš… Já zrovna přemýšlím, jestli toho po May nechci moc… Jenže je fakt, že nemám moc na výběr, nikoho jiného tady nemám, komu bych řekla… Mohla bys prosím napsat víc o tom, jak jsi to měla ty, v kolika letech a co všechno jsi dělala? Moc díky
To se mi líbíTo se mi líbí
Já jsem přemýšlela, jak to pojmout, aby z toho nebyla zbytečně A4 a víš co, ono tak ani nejde o to, co jsem všechno dělala, mě bylo už 12, když se ségra narodila, ale spíš o to, že mě A) nikdy máma nepoprosila, prostě musíš a hotovo, za nás to bylo běžný, tak mlč a poslouchej, za B) o 2 roky mladší sestra nemusela, protože je pořád ta malá, a to bylo pro mě hodně nefér, ona měla hromadu volnýho času a já žádnej, C) nikdy jsem neslyšela děkuju a nedostávala jsem za to žádný odměny, tím myslím volno. Byla jsem prostě druhá máma na plnej úvazek. A pak když jsem chtěla na intr, tak mě máma nepustila, přitom sama na něj šla a povinnosti pak měla jen o víkendu.
A dost mě to izolovalo od spolužáků, já už tak jsem byla dost introvert a tohle mi moc nepomohlo.
Jinak dělala jsem fakt všechno, např. když se setra narodila, tak jsem jí musela večer hlídat až třeba do půnoci a pak ráno vstávat do školy, nebo jsem normálně jezdila na obří nákupy (bydleli jsme na vsi), takže i klidně i 10Kg nákupu, a jiný… Bylo by toho fakt hodně… Jak píšu, ono by mi to tolik nevadilo, kdyby se výše zmíněné 3body dodržely. Protože pak třeba na gymplu už jsem prostě neměla na nic čas a sílu už vůbec ne
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak to je masakr 😔
To se mi líbíTo se mi líbí
No vidíš a moje mamka nemůže pochopit, že nemáme ten hezkej vztah, vždyť se přece nic tak hroznýho nestalo, ona to měla těžší 🙂 Ale snažím se to pochopit a vytvořit si novej lepší sebevědomej život 😀
To se mi líbíTo se mi líbí